No přece aby si tady mohl ještě někdo lehnout!
to je náš páreček!
Většina z vás asi ví. Máme doma dvě krásné holčičky :) A protože je s nima občas fakt sranda (jsou velmi kreativní :)), rozhodla jsem se, že o to nejlepší z jejich repertoáru se s vámi podělím, takže tady to je...
Sunday, February 6, 2011
K čemu je velká postel a velký polštář
Markétko, proč vždycky spíš tak na kraji, když máš pak volnou celou postel a celý polštář?
Saturday, January 15, 2011
Markétka myslí na všechny
Markétka dává mámě talíř s nedojezeným obědem:
To je pro tebe, babičko.A to mám jako dojídat zbytky?
No jo, aby ses taky trochu najedla.
Thursday, January 6, 2011
aspoň že v té škole jí slušně...
Dostala jsem sms od mámy:
Koupila jsem holkám makový závin. Markétka pečlivě vybrala mák a začala ho hňácat a matlat.
"Markétko, co to děláš?!"
"Kuličku... ale v jídelně jím slušně, babičko!"
Monday, January 3, 2011
A jde se nakupovat...
Markétka s dědou jdou do obchodu. Děda dostal za úkol koupit lovecký sýr, ale nemohl ho najít.
Markétka: Dědo, tak se běž někoho zeptat!
Děda: Ale tady nikdo není...
Markétka odkráčela a po chvilce se vrací a za ruku s sebou vede prodavačku. Když došly k dědovi, Markétka se na ni otočila a řekla:
Paní, prosím vás, řekněte mu, kde máte lovecký sýr, nebo já tady s ním budu do večera!
Saturday, April 24, 2010
Markétka v tom má jasno...
O lásce rok poté...
Telefonát domů, březen 2010:
M.: Já jsem se zamilovala do Vojty.
Já: Jo? A co on na to? Ví o tom?
M.: Jasně. Já jsem mu to řekla.
Máma: Já jsem v šoku. Nám o tom nic neřekla!
---
Není nad slušné vychování.
Markétko, co uděláš, když ti někdo dává něco, co nechceš?
M.: Řeknu fuj... ne? Tak řeknu - prosím, prosím, nedávejte mi to.
---
Markétka a jídlo, nikdy nekončící příběh...
M. Já chci jíst něco zajímavého.
---
Skromnost sama
Markétko, jak jsi na to přišla?
M.: Mně to poradila hlava. Ona asi chce, abych věděla všechno, ta hlava je šikulka.
---
Po pádu z kola: Já jsem se bouchla do zadečku. Skoro jsem se rozbrečela.
---
Hlavně, že je pohoda:
Já tu budu ležet jen chvilku, jen se podívám na oblohu.
---
Hlavně, že má tu starší sestru
Markétko, pamatuješ si, jaké máš číslo bot?
M.: Pamatuju! Luci, jaké mám číslo bot?
---
Markétka po probuzení:
Já jsem slyšela Ježíška, že mi zapomněl dát jeden dáreček. A říkal, že když budu moc hodná a budu spinkat, tak mi ho donese.
- A jaký dáreček ti zapomněl dát?
No to je překvapení!
---
Jasně... ženský... zuby
Lucinko, až ti ty zoubky vypadnout, tak budeš mít ty ženský.
Sunday, February 15, 2009
O lásce
A když jsme měli včera toho 14. února (a když už tu máme moudra o manželství), tak je vhodné si napsat i něco o lásce.
Markétka v tom má jasno. V pěti letech má na lásku ještě spoustu času, ale vysvětlujte to ostatním... A tak nám jednou vykládala o Tomáškovi ze školky a oslovovala ho "můj Tomášek". A máma se jí zeptala, jestli je to nějaký její miláček ze školky. Načež Markétka objasnila situaci:
"Tomáše mě miluje. Já ho ale milovat nechci, vždyť jsme ještě malí! Ale on mě fakt miluje..."
Chudák Tomášek. :)
Ovšem Vojtíšek, chlapec o pár let starší, kterého Markétka v Chorvatsku bránila před nepravostmi konanými na jeho adresu jeho starším bratrem, to je, jejími slovy "Vojtíšek, můj milášek." No jasně, na co se otravovat se stejně starým... klukem, ne? :)
Ale i Lucinka ví, jaký má být správný chlap. Jednou jsme takhle šly přes náměstí a tam se pošťuchovali nějací kluci, zhruba desetiletí. Lucinka se na ně chvilku dívala a pak moudře pravila:
"Teda ti zlobí! Do těch by se žádná holka nezamilovala!"
Otázka je, jestli to není naopak... :)
Subscribe to:
Posts (Atom)